OBYČEJNÝ PŘÍBĚH...

Nastavil jsem tedy světu další ze svých masek a po skejťákovi, nirvánistovi, hiphoperovi,hippíkovi a mystikovi jsem se stal prokletým básníkem a považoval jsem se ve skrytu duše za mluvčího svý generace.O pár věcech mohu říci,že by mohly být generační výpovědí,ale já neměl dostatek vůle a touhy se prosadit dál.Bavilo mě psát,ale ještě více mě bavilo vysedávat po hospodách,kde také povětšinou mé texty vznikaly.

Chodil jsem s Petrou R. po kavárnách a literárních večerech a bylo mi fajn.Lidi mi tleskali,cítil jsem se úspěšně.Doma byl klid,ve škole to šlo a Petra byla hodná a zamilovaná.Ale špatné bylo to,že jsme se spolu celkem rozpili.Taky jsme psali.A já tenkrát opět miloval.

Toto je příkladem:

JSI II.

Jsi mojí vodou jsi mojí žízní

jsi mým štěstím i mou trýzní

jsi mojí nocí i mým dnem

jsi realitou i tajuplným snem

jsi láska jenž do mě vkročila

jsi kapka rosy co růži smočila

jsi ticho i zvuk halasný

jsi ta pro kterou jsem šťastný i nešťastný

jsi cesta vedoucí do neznámých krajin

jsi sluncem před kterým dech se tají

jsi nocí plnou hvězd

jsi květina která začla kvést

Jsi možností skoku do hlubin

jsi pohledem do dálných rovin

jsi mostem přes mou samotu

jsi pramenem pro mojí dobrotu

Někdy v polovině třeťáku jsme se zapomněli na pár dní někde po pražských nonstopáčích a přestali chodit do školy.Já si říkal,že když mě vyrazili třikrát,že když se to stane po čtvrtý,tak se nic neděje.Petra utekla od rodičů a tenkrát jsme bydleli u Petra Pankáče,mého kamaráda v jednom malým domku na Žižkově,kde nebyl proud a spalo tam ještě asi dalších pět lidí.Petra byla z toho celá nadšená,já ani ne,neboť jsem již úskalí tohoto způsobu života znal.

Týden jsme tam takto brložili s nějákým Karlem a dvěma americkýma studentkama,který byly bohatý a živily nás tam všechny včetně asi tří psů.Pak jsme chvíli bydleli v jedný chatce na Radotíně a když jsem šel jednou s Petrou se přihlásit na pracák,jelikož jsem už nepočítal,že mě vezmou zpět do školy,tak nás tam odchytila moje máma a zařídila,že mě přijali zpět do školy.Podmínka byla,že se nesmím stýkat s Petrou.

Scházeli jsme se chvíli tajně,ona odešla ze školy,já zůstal,ale po nějáké chvíli jsme se stejně rozešli.Petra dnes žije v Irsku, má děti a dělá to co chtěla dělat už když jsme byli spolu. Dělá jazzovou muziku a píše knihu. Taky byla v Indii a občas si napíšem přes net, jak jde komu život...

Byl jsem tedy opět sám,asi tři měsíce jsem chodil s jistou Ludvikou,která mě tenkrát hrozně milovala a já se s ní chtěl jen vyspat a pak jsem po dlouhý době potkal Martinu D.která dělala vejšku v Ústí nad Labem a ta mě seznámila s Klárkou,s třetí mojí osudovou ženou.Klárka tehdy chodila se Smetákem.Staré vazby ještě úplně nevychladly a tak jsme se přes Martinu spolu seznámili.Klárka milovala poezii,hlavně Skácela a Gellnera,které mám rád i já a začali jsme spolu chodit.

Klárka občas přijela do Prahy na víkend a později jsem začal za ní jezdit já do Ústí nad Labem. Severní Čechy byly opět mým osudem.

V létě roku 2000 jsem jel na léto na dva měsíce poprvé do Švýcarských alp.Jel jsem tam na práci na horskou farmu v malé vesničce u Italských hranic.Bylo to přes katolickou charitu.Vesnička se jmenovala Loco,což znamená španělsky blázen.Byl jsem krásou a monumentálností horských masívů unešen,byl to balzám na duši,něco doposud nepoznaného.Tohle jsem napsal po návratu do Prahy:

ŠVÝCARSKÉ OZVĚNY

První záchvěvy podzimu

prochází se po mý duši

Ozvěna léta zaznívá mi v uších

vzpomínky a pocity buší

úbočí horských hřbetů

roztodivné barvy květů

Slunce

a skály

co odpoledne pálí

Vůně sena a za večerů

trávy

a z rádia slyším

rušený český zprávy

Pod alpskými vrcholky

je ještě léto

a Prahou tiše kráčí podzim

a něco se zachvělo...

Snad touha

či něco jinýho

jisté je

že zpět do náruče hor

by se chtělo

Byl jsem tam celkem tři léta po sobě. Povprvý s Matějem,což byl kamarád mojí mámy a s jeho sestrou jsem občas brával perník, podruhé jsem tam jel s bratránkem Zdeňkem a do třetice s Klárou.

Krajina byla nádherná,lidi u kterých jsem bydlel byli fajn. Leč farmář Bill,j ak se mu říkalo měl plný dům alkoholu a také spoustu velmi kvalitní marihuany,neboť ve Švýcarsku je konopí legální z čehož jsem měl tenkrát velkou radost a tak všechny tři pobyty ve Švýcarsku se sobě podobaly v tom,že jsme byli večer co večer pod vlivem alkoholu či zkouření,nelépe však obojí a přes den jsme tvrdě makali na horských loukách,kde jsme sklízeli seno, dělali na vinohradě či opravovali lanovku.Také jsem ovšem byl na pár horských výstupech a v pár městech včetně italského Milána, Curychu, Locarna či Linze v Rakousku.Vždy jsem jel tam i zpátky autostopem a tam člověk taky zažil dost zážitků. Bylo to takové příjemné vytržení ze stereotypu prázdna a dekadence,který jsem žil v Praze.Po návratu z Alp vznikla ještě tato báseň:

KDYŽ V ALPÁCH PRŠÍ

Když v Alpách prší

tak vzpomínky se vrší

v hlavě mý

plíží se tajný sny

a noci jsou dlouhý

plný odlesků

skutečnosti pouhý

Odlehčená radost

pádí útrobami mé hlavy

ke svým špatnostem

obracím se zády

když v Alpách prší

Někdy ve třetím ročníku jsem tedy začal chodit s Klárkou N. Opět to vše začalo velmi bouřlivě a intenzivně jako ostatně začínaly všechny mé vztahy. Bylo to vše jako bouře.Krátky,rychlý a pak to vyčpělo do ztracena.V Praze jsem se věnoval svým zálibám,tedy psaní poezie,vysedávání po hospodách a čtení Gellnera,Bukowského a ezoterické literatury.Tak mi plynul čas a s Klárkou to bylo krásný.Měli jsme mimo literatury a poezie další velký společný zájem a to byla náklonnost k alkoholu.Klárka tvrdý drogy nebrala,trávě moc neholdovala a tak jsem se tehdy opět začal rozpíjet.Zvláště,když jsem se těsně před maturitou odstěhoval ke Klárce do Ústí nad Labem.

Žili jsme spolu v malý garsonce v sedmým patře paneláku na kraji Ústí s výhledem na Krušný hory.I nám bylo občas krušně,ale spíš to byl vztah zalejvanej hektolitry piva a taky panáky.Do Prahy jsem přijel víceméně akorát odmaturovat,což se mi zázrakem povedlo s vyznamenáním.Já se tehdy neučil,říkal jsem si buď to udělám nebo ne,nebudu se nervovat jako ostatní před maturitou,když mám Klárku.Po maturitě jsem v Ústí s Klárkou zůstal.Klárka dělala načerno v jednom antikvariátu a ještě brala podporu z pracáku a já se nechával živit.Chodili jsme večer co večer do místního kulturáku a tam existovala stolní společnost místních intelektuálů a vysokoškoláků,ale hlavně alkoholiků a tam jsme se večer co večer spíjeli do němoty.Doma jsme se buď pomilovali nebo pohádali a tak to šlo až někdy do jara příštího roku.Klárka byla složitá osobnost a byla silnější než já.Taky mě podváděla.jednou s Jakubem Smetákem,jindy se svým bývalým přítelem a z toho vztahu mi zbylo jen pár textů:

KOVOVÝ OČI

Labe je dnes modrý

i ve mě je modro

jsem volný

milující

míjím hrad Střekov

za chvíli pohlédnu do tvých očí

který jsou jako to nebe

či mimozemský kov

LÁSKA JE PES

Proč miluji

proč nechávm svou duši na dlani

dávám se ti napospas

jako zvíře

láska je skutečně pes

a okno mýho paláce

má tebou kovaný mříže

mříže ze tvých chlapů

a já to možná chápu

a topím se v povodni lásky

neschopen hlásky

mlčím k tobě

svou prosbu o věčnost

Dal jsem se tobě

a ty si kráčíš po cestě svý

zkrápěný alkoholem

a sexem

bludištěm pochyb a tužeb z minula

a já miluju

sám a sám

svou duši ti natisíckrát dám

i když se občas procházím po římsách

padám

padám

do Tvých hloubek

a nic s tím nenadělám

zvedám ruce ke slunci

a prosím o kousek vstřínosti

o celu

kde můžu být s tebou přes všechny chvíle

co zebou

máš v sobě něhu ďábla

i Boží zlost

jsi krutě nádherná

a já už vím

že láska bolí

když ten druhý neví

jestli ji vlastně chce

 Tmou dál kroky jdou

Opět jsem tedy zůstal sám a vrátil se zpět do Prahy a bydlel s mámou.Doma byly menší střety zkrz mý pití a já býval často na mámu zlej.Po rozchodu s Klárkou jsem zanevřel na ženy a lásku a stýkal se víceméně s Tomášem P.,chodili jsme po putikách a tlumili bolest a bezvýchodnost žití heroinem.Liboval jsem si ve svým nihilismu,ke kterýmu město skýtá vždy dost záminek.Potácel jsem se tehdy na hranici šíleností a zapíjel svý paranoický stavy.

Vymetal jsem různý hospody a v jedný jsem se tehdy seznámil s Grayson. Byla to studentka z U.S.A., která objevovala kouzla Evropy a na tý cestě pozala mě.Byl z toho vztah,kdy jsme jazykovou bariéru překonávali sexem a nebylo to špatný.Chodil jsem s Grayson po Praze a byl zamilovanej.Prožili jsme spolu krásný dva měsíce sexu a anglický konverzace, než Grayson odjela zpět do států.Psali jsem si mejly a já měl tenkrát možnost odjet do Ameriky.Bohužel jsem toho nevyužil a dál hnil na Smíchově.

Mámě tehdy se mnou došla trpělivost a vyhodila mě z bytu.Nebylo divu.

Chvíli jsem tehdy bydlel u tety z otcovy strany a hledal jsem nějákej podnájem a práci.Měl jsem po maturitě, tak to mohlo být perspektivní.Nastoupil jsem jako sociální pracovník do Diakonie. Jezdil jsem denně na Břevnov k jednomu nemohoucímu pánovi,chodil mu nakupovat a tak.

Taky jsem si našel podnájem.Bylo to mimo Prahu.Bydlel jsem v Čerčanech v podnájmu u rodiny důchodců v malým pokojíku s černobílou televizí značky Merkur.Byl podzim a mě bylo tenkrát celkem mizerně.Každý den jsem dojížděl 60 kiláků vlakem do Prahy a sledoval jak zlátne a rezaví listí na stromech podle trati.

V práci i v podnájmu jsem vydržel asi měsíc a vrátil jsem se do Prahy.Končil rok nula:

ROK NULA

Zkončil rok nula

rok zmatenosti

rok jízdy v kruhu

rok cest stereotypu

a setkávání bohů

Zkončil rok hledání

zatracení

rok nadějí i bolesti

zkončil rok pití

smetí

rok jehel

a rozpouštění

zkončil rok nula

rok vlasů

chůze

i šílených běhů

horkýho slunce

i mrazivýho sněhu

zkončil rok

kdy jsem hledal něhu

zkončil rok divokejch nocí

sexu

útlaku

a naivity

zkončil rok karet

halucinací

a blábolů

zkončil rok nula

rok doteků

samoty

touhy

zkončil rok poznání ztraceného

rok nesmyslu

rok hospodských dopolední

dní

nocí

zkončil rok čekání na marnost

na lásku

i na světy v černých mracích

zkončil rok nula

ten další se mu bude

v něčem podobat

Pokračování zde: www.story33.estranky.cz/clanky/ctete-dal/obycejny-pribeh-7