OBYČEJNÝ PŘÍBĚH 5
Návraty a odchody
Vrátil jsem se tedy do Prahy a v září 1997 jsem jako dvacetiletej nastoupil do prváku mezi patnáctiletý holky. Bylo to trochu zvláštní,jelikož jsem tam byl jedinej kluk a ještě o pět let starší.
Ve třeťáku jsme měli profesora na angličtinu,který byl mladší než já. Na škole jsem byl spíš samotář a s holkama jsem si moc nerozuměl. Asi to bylo tím,že jsem přišel z úplně jinýho světa a tomu jejich jsem absolutně nerozuměl. Byl jsem stále trochu mimo realitu.Chodil jsem tedy do školy a dál se stýkal s Martinou,některýma lidma s Kampy a Paluby.Omezil jsem tvrdý drogy i trávu a začal jsem spíše chodit do hospod.Odpoledne po škole jsem trávil na Arbesáku u piva s Honzou a Martinou a dalšíma lidma. Hospodská společnost na Palubě se pomalu rozpadala a zůstalo jen to alkoholické jádro. Žil jsem opět u mámy na Smíchově a po bouřlivích dobách byl celkem klid. Jednalo se ovšem jen o klid před bouří.
Ve druháku se mnou po různých peripetiích definitivně rozešla Martina. Rozcházeli jsme se za ty tři roky asi minimálně pětkrát,ale tenkrát to bylo definitivní.Přestávali jsme si rozumět. Z Martiny se stávala dospělá cílevědomá žena, která chtěla jít na vejšku a budouvat po vzoru svých bohatých rodičů kariéru,zatímco já jsem byl stále v pubertě a chtěl pařit a odmítal zodpovědný přístup k životu.
Také mě Martina párkrát podvedla a to vždy s mými dobrými přáteli. Jednou to byl Tomáš P.,pak Smeták a nakonec Honza P. a já už toho měl dost.
Tak skončil můj tříletý vztah,který byl opravdu silný a intenzivní.Také jsem měl nějaké úlety,třeba Evu P., nebo Terezku,studentku gymnázia,která chodila na Kampu a pak jakousi holku z Budějovic. Jenže to šlo o vztahy krátkodobé a čistě platonické,zatímco Martina se svými milenci spávala.
Tak jsem to ukončil a začal na truc chodit s její nejlepší kamarádkou Maruškou. Maruška byla fajn jen měla smůlu,že byla jen mojí náhražkou za Martinu. Choval jsem se tehdy k ženám příšerně sobecky a zranil jsem tolik duší,že prosím Boha aby mě to odpustil.A hlavně ty dotčené ženy.
Po rozchodu s Martinou jsem zintenzivnil své pití a s Tomášem P. jsem začal víkendově opět užívat intravenózně heroin. Školu jsem zvládal levou zadní,takže můj život byl pivo a heroin a heroin a pivo.Občas po škole nějaký ten špek,to už byla samozřejmost.Citově jsem otupěl a říkal jsem si tehdy,že kašlu na všechny a všechno a hlavně na lásku.Psal jsem nihilistický depresivní básně a také jsem začínal psát povídky.Pár jich je dobrých,většina však škvár.U poezie si myslím,že mám povedených věcí více.Ale to nemohu soudit.Ať posuzují jiní,pokud to někoho zajímá,tak má poezie a povídky jsou k dispozici na http://www.lipner.estranky.cz/clanky/poezie- , http://www.lipner.estranky.cz/clanky/povidky .
S Honzou jsem vymetal pražský rockový kluby a chodil na bigbít a punkový koncerty.Honza taky bral heroin,tak jsem si dával i s ním.Chodil s Martinou V. a tak jsme brali herák spolu po škole.Ne každej den,ale minimálně jednou týdně to bylo a tak jednou do měsíce perník a denně samozřejmě chlast.
Dnes, když se na to koukám, tak vím,že tehdy jsem se už v tom všem marasmu ztratil,že jsem se pustil kormidla a nechal svojí bárku bezvládně bloudit na rozbouřeném moři života. Byl jsem tenkrát nihilista a bylo mi vše jedno. Myslel jsem si,že po tom,co jsem do té doby prožil je to zákonitej stav a žil jsem ze dne na den.Neměl jsem plány do budoucna,vše mi bylo jedno,jen si dát a zapomenout a něják přežít den.Nevěděl jsem přesně kde jsem.Byl jsem zmatený a vypadalo to asi takhle:
MEZI SVĚTLEM A TMOU
Balancuji na hranici
na ostří existence
na hraně mezi světlem a tmnou
mý neřesti mě na hody zvou
s rukou zničenou
a očima temnýma
zabíjím
pomalu duše umírá
Nechci takto ustrnout
ještě je možnost dál plout
cejtím znamení
na svým temeni
a nechci purpurový proužek krve
nechci aby to zkončilo
jako prve
V té době se ale ve škole objevila holka jménem Petra R. Byla to roztomilá brýlatá zrzavá intelektuálka, která krásně hrála na klavír a na kytaru a zajímala jí východní filozofie,mystika,buddhismus a vše okolo hippies. A já pro ni ztělesňoval guru a toho,kdo jí zasvětí to toho světa a navrch přidá lásku.
Někdy v polovině druháku jsme spolu začali chodit. Milovali jsme se,já ji učil tantrickému sexu a mystice a psali jsme spolu poezii.Tou dobou jsem poslal pár svých věcí do nějaké literární soutěže a podařilo se mi vyhrát. Něco mi i otiskli časopisecky a já s Petrou začínal chodit na amatérská literární čtení po pražských jazzových a literárních klubech. Z tehdejší doby pochází třeba těchto pár věcí:
VEČER V DEJVICKÝ NÁDRAŽCE
Vyprávíme si svý příběhy
nad stolem
pijem
a jsme
V hlavě zrcadlo sebe sama
v jiných objevené
Nevíš jestli jo
či ne
Tak dál pijem to svý
někdo se baví
jiný mlčí
a život jde dál
mezi křečí a sny
PROCHÁZKA
Míjím Smíchovský pivovar
a nad střechami se plazí slad
Ach oprýskaný
pivem prolitý
město mý
Jsou sny
jak starý zdi
a zákoutí temných dvorů
s těhotnými poplenicemi
Každej z nich
do kterýho vejdu
má svou duši a vůni
Většinou ale smrad
a odevšad
na mě kape šedá rezavá špína
a kloní se v očimé
nahý fasády
a okna tisíce osudů
( za nimi stávají tiše vrásčité stařeny )
A před hospodami řady buclatejch sudů
To vše
mnou proniká
když jdu ulicemi
okolo tváří
dědků vypitých
matek od dětí
i partiček romů
Stále mě zajíká mrazivé
žalnodojetí
když svými ulicemi jdu
mezi dlažbou
a haldami suti u popelnic
domů
TAK KRESLI
Kresli
co tě napadne
stromy
krajiny
tvary záhadné
Tváře
oči
zahrady
sněhem zapadlé
Pokračování zde: www.story33.estranky.cz/clanky/ctete-dal/obycejny-pribeh-6
